Příchod Lucie Ambrožové byl pro mě balzámem pro duši i tělo. Kontaktovala jsem ji, aby mi pomohla postarat se o má dvojčátka, byla jsem tehdy na konci šestinedělí unavená, nevyspalá a frustrovaná. Nejenže se Lucie postarala o ně, a to s pečlivostí, laskavostí a něhou, ale postarala se i o mě – stejně vlídně, citlivě a empaticky. A vlastně tím udělala pro ty děti nejvíc, protože jak je známo – spokojená máma = spokojené dítě. Šest týdnů po porodu, kdy jsem v podstatě nepřetržitě pečovala o věčně plačící děti, jsem pocítila blahodárnost toho, když někdo pečuje také o mě. V té chvíli jsem si uvědomila, že mým důležitým úkolem je najít si i v tomto náročném čase chvíli pro sebe, i kdyby to mělo být jen pár minut v klidu si vypít čaj a poslechnout oblíbenou hudbu. Ostatně skvělý čaj byla první věc, kterou mě Lucie uvítala. Vytáhla ho ze svého „kouzelného“ kufříku, kterým budí dojem, že jede na dovolenou. Ve skutečnosti v něm měla spoustu cenných pomůcek a „dovolenou“ dopřála mně. Z kouzelného kufříku vytáhla také overball, který děti milují, a tím pádem i já. Když jsou neklidné, často stačí jen pohoupat. Kouzelný kufřík a především Lucie vykouzlila jako mávnutím kouzelné hůlky z dřív děsivé noci plné křiku a pláče noc plnou klidu a spokojenosti. Jaké kouzlo použila? Myslím, že především kouzlo své osobnosti (a samozřejmě i bohaté zkušenosti). Lucie u nás byla jen dvakrát, ale co tu zanechala u nás a s námi zůstane napořád. To si s manželem říkáme často, když si večer po usnutí našich dětí uděláme její skvělý čaj a hlavně onu důležitou chvilku pro sebe a na sebe.