Čekáte příběh plný kokosů, písku a moře?
Můj dnešní příběh se ale nakonec točí okolo sklepa ve Sněmovní, přetížení a rekonvalescence.

Před pár dny jsem četla článek od kolegyňky z kurzu Podnikání z pláže. Podle ní plnění některých snů překrývá v realitě sny starší! O tom, jak je někdy důležité začít realizovat jednu svoji cestu, aby se uvolnil prostor pro jiná dříve nerealizovatelná přání.

Co se ale v tu chvíli děje s tím prvním snem? Spí, čeká až se na té jiné koleji odehraje, co je potřeba a my se zas vrátíme? Nebo se možná ukáže, že nás nový směr odvede příliš daleko od opuštěné koleje a z ní se stane slepá navždycky.

Já jsem se na začátku tohoto roku rozhodla udělat krok do světa a dát o sobě jako poporodní dule vědět.

Poporodní péče je téma, které ve mě zraje poslední 2 roky. Z původního nadšení a trošku naivní víry, že po světě chodí mraky těhotných a (budoucích) šestinedělek, které chtějí podporu a průvodkyni jsem rychle přistála na zem. Zjistila jsem, že naše společnost je plná překážek, které brání ženám v šestinedělí sáhnout po profesionální podpoře. Nesmírně si vážím všech žen, které navzdory tomu, co se traduje o tom, že přijmout pomoc vlastně znamená selhat apod., pustí do své domácnosti a nové rodiny podpůrnou osobu, kterou poporodní dula bezesporu je.

Tehdy mi došlo, že pokud sama nepřiložím ruku k dílu, a o důležitosti péče v šestinedělí nebudu mluvit a psát veřejně, těžko si pak můžu stěžovat, že o ní nikdo nestojí! A tak jsem spustila web, blog, e-book zdarma, FB stránku a skupinku – to je onen sen číslo 1.

Záhy se ale ukázalo, že jsem přecenila síly! Kromě poporodního dulení a propagace péče o ženu v šestinedělí, jsem máma 2 malých holčiček a ředitelka květnového Pražského Festivalu o těhotenství, porodu a rodičovství – sen číslo 2. A ten v půlce března přešel do akutní přípravné fáze a já chca nechca prostě pustila to, co nejméně hořelo – v té době online svět.

Mohla jsem heoricky obětovat zbytky svého spánku, mohla jsem holčičkám pouštět ještě více pohádek a posílat je víc do školek a tak dál a tak dál. Výsledkem by ale bylo jen a pouze mé zhroucení a to, že by plody ani jedné z mých činností nebyly dobré.

Chronické přetížení je stav velmi zákeřný!

Jedeme ze zásob a vůbec si neuvědomujeme, jak jsme celou dobu jen jeden krůček od katastrofy. Mozek nám v tu chvíli už nedává jasný obraz celé reality. Jsme až příliš uvnitř příliš mnoha záležitostí, příliš unavení, než abychom se byli schopni zastavit a v klidu nahlédnout, co se to vlastně s námi děje. A to přitom vlastně bojujeme skoro o život, rozhodně o život kvalitní.

Tady jsme se ale oklikou dostali zase zpět. Přetížení je stav, který je západním šestinedělkám přespříliš známý a důvěrný. Naše okolí ale hlavně my samy na sebe máme příliš vysoké nároky. Můžeme se pak přetrhnout, abychom byly ty ukázkové mámy, skvělé hospodyňky, báječné empatické partnerky, vášnivé milenky svých mužů … . Já se tehdy během března rozhodla odložit některé ze svých rolí, abych v jiných měla šanci vůbec obstát a zachovat si u toho zdravý rozum, tělo a vztahy.

  • Dovolit si dočasně vypnout některé své ambice, sny a s tím související povinnosti?
  • Přestat být vzornou samostatnou hospodyňkou, abych mohla být 6 týdnů naplno čerstvou novorozenou maminkou?

Za mě jednoznačně ANO!!!

Jak se tak mezi mámami říká, je to jenom období! A dříve či později to citlivé období zkončí a vy se budete moci vrátit ke svým dřívějším zájmům a úkolům.

I já se nyní po symbolickych 6ti týdnech od festivalu vracím na svoji šestinedělní pláž a pilně pro Vás chystám online konzultace. Také už se těšíte na společné léto?